..nahý jsem ležel na vrcholku hory. Věž za mnou byla rozdrcena na prach; okno bylo pryč, zborcené schody byly zahlcené ožehlým rozbitým kamením. Byl jsem sám, zapomenut, bez východiska, na tvrdém rohu světa. Ležel jsem tam, a hleděl vzhůru a hvězdy se otáčely kolem a každý den byl jako jeden zemský věk. Slabě mi k uším doléhaly zvěsti ze všech zemí;rození a umírání, zpěv a pláč, a pomalé, věčné sténání přetíženého kamene.....

J. R. R. Tolkien, Dvě věže

Vyprávění Gandalfa Bílého o smrti a znovuzrození svým přátelům se k focení hvězd ve skalách celkem hodí. Po čas dlouhé expozice velmi často pohodlně ležíme třeba na lavičce a povídáme. A nad námi krouží hvězdy a k uším doléhají zvuky z okolí hory, smích, hudba a dokonce i dětský pláč. I sténání kamene člověk po pár hodinách exponování uslyší, a opravdu jsme byli zapomenuti na osamělém rohu světa. Ať tak nebo tak, je to zážitek.

Hvězdy se mne osobně nejlépe fotí na stolové hoře Hejšovině. Je to na Broumovsku asi nejtemnější místo a na rozdíl od focení hvězd třeba v Adršpachu se zde nevytváří opar, ze kterého vypadává rosa. Naopak, pokud je štěstí na počasí, a je klidná letní noc, kameny jsou vyhřáté dlouho do noci a většinou je padání rosy minimální. Je zde také poměrně velký výběr dalších motivů ke hvězdám, jedním z nich byla i tato skála se sympatickým oknem.

Fotili jsme krátce po novoluní a tak byl z Měsíce jen tenký srpek a navíc zapadal za obzor tvořený Krkonošemi, kdy obloha byla ještě světlá. Světýlka v krajině pochází z města Žacléř.

Hvězdnou oblohou na fotografii prochází nebeský rovník, kde jsou dráhy hvězd rovné, bez jakéhokoliv zakřivení, což mi přišlo zajímavější, než kruhy kolem Polárky, což je asi nejčastější způsob focení hvězdných drah. Rovník se táhne zhruba od levého horního rohu do pravého spodního rohu. Dráhy hvězd nad ním, nebo pod ním se již zřetelně otáčejí buď kolem jižního nebeského pólu, který u nás ale není vidět, nebo okolo severního, který tvoří uvedená hvězda Polárka. Do expozice vlétl pravděpodobně meteorit a celou scénu příjemně oživil.

Obě fotografie jsou spíše experimentem, ale byl jsem zvědavý, jak budou vypadat vytištěné. I přesto, že ofsetový tisk trochu slil hvězdné dráhy, nedopadlo to zase úplně špatně a přišlo mi, že celou kolekci zpestřují, proto jsem fotografii ponechal ve výstavní kolekci.