Stolová hora Ostaš je symbolem celé chráněné krajinné oblasti, a dotáhla to až do znaku CHKO. Pro všechny jedna zásadní informace, není to ta Ostaš, ale ten Ostaš, čili tahle stolová hora je mužského rodu. Je pojemnovaná podle mnicha Eustacha, který tady kdysi sídli. Je svým tvarem typická stolová hora, k severovýchodu mírně stoupající.

Od svých českých, a hlavně pak polských kolegyň se liší hlavně tím, že je zhruba o 200 m nižší a tak vrchol Ostaše najdeme v sedmi stech metrech přesně. Stolové hory vznikají erozivní činností, kdy okolí části terénu, který je tvořený z pevnější a odolnější horniny, postupně erozivními procesy přicházejí o materiál, který je převážně odplaven, v menší části případů odvátý větrem a v důsledku toho okolí hory pomalu ale jistě mizí. Tento proces probíhá nepřetržitě i v současné době.

Na vrcholové planině Ostaše je malé skalní městečko, řada zajímavých skal, jako je například Zrádce a několik oficiálních a neoficiálních vyhlídek v podstatě všemi směry. V údolí pod Ostašem se vyskytují poměrně často mlhy, kdy zdrojem vlhka je řeka Metuje, zde spíše ještě pořád takový trochu větší potok. Pod stěnami tvořící vrchol hory se nachází několik pramenišť pro okolní obce, kdy nejznámější je prameniště Samaritánka se svým reliéfem.

Tato hora se nejčastěji fotí z polí a cest nad Policí nad Metují. Já mám ale raději pohled z rozhledny Čáp, kde je Ostaš více vsazen do krajiny. Měl jsem štěstí, bylo po dešti a počasí bylo bláznivé, střídalo se slunce s deštěm, mlha přecházela v mraky a do toho všeho byla krajina oděná do zářivých podzimních barev. Okolo Ostaše stoupaly mlhy a celý hřeben Slavného byl v mracích a tak hora krásně vynikla. Do celé scény prosvítaly paprsky slunce a koně v popředí dali celé fotografii příjemné měřítko. Co víc si může fotograf přát.

Na Ostaši je pomníček horolezce Míry Šmída, který měl toto místo moc rád a celkem příjemná hospůdka včetně malého venkovního bufetu.