Ráno na Starozámeckém vrchu. Nahoře na vyhlídce je pohoda, vlažný větřík, zpěv ptáků, bzukot hmyzu, teplo. Co je na tomhle skalním ostrohu sto padesát metrů nad loukami v údolí vyčuhujícím nad vršky stromů zvláštní, že po ránu člověku dělá společnost taky poměrně dost čmeláků.

Fotografovat z této vyhlídky se dá celá řada témat. Jedním z nich je i tohle zákoutí skal v místě malého altánku, nazývané Ozvěna. Louka u Ozvěny bývá často ráno pokrytá mlhou. Mlha prosvícená sluncem dává místu pohádkovou atmosféru.

Zde se mi podařilo navíc zachytit mlhy i mezi skalami v třetím plánu fotografie. Protisvětlo způsobilo, že samotné skály mají příjemnou modrou barvu a vytváří k jinak teplým barvám zajímavý kontrast. Do fotografie jsem zahrnul i železniční přejezd, protože si myslím, že vlak ke skalám tak nějak patří.

Tato louka trpí stejnými neduhy jako ostatní místa v těsném sousedství Adršpachu, tedy že fantastické ticho po ránu bývá postupně překryto hlukem z obce, což je škoda. To nic nemění na tom, že se jedná o místo, které je velmi fotogenické, po ránu plné krásného světla, kontrastů a barev. Při focení z vyhlídky daleko od louky se také vyhnete nezdravě přítulným muchničkám, které v této velmi čisté a vlhké louce žijí.