Vážení návštěvníci,
myšlenka vyprávění příběhu o mých milovaných skalách a o krajině a životě kolem nich, vznikla ve stejné době, kdy jsem začínal fotit, tedy téměř před 15 lety. Tomu předcházelo dalších více jak 10 let, kdy jsem do skal často jezdil. Pro mne byly skály vždy místem svobody a volnosti, kde jsem nabral síly i v dobách pro mne velmi složitých a nedobrých. Svobodu jsem zažíval ve skalách v její nejintenzivnější téměř absolutní formě.
U svobody se na chvíli zastavím. Svoboda, zaručena naší ústavou, je hodnotou v dnešní době námi všemi vnímanou jako neměnnou a stálou. Často se ale nemohu zbavit pocitu, že je aše svoboda v posledních letech ohrožena či již dokonce plíživě omezována, leckdy směrem k Číně nebo Rusku. Za totality a za doby okupace naší země právě Rusy byl i Ádr místem, kam se utíkalo před každodenní šedí a kde se dalo alespoň trochu volně svobodně dýchat.
S myšlenkou svobody každého člověka souvisí i chápání pravdy jako jednoho ze základů naší společnosti. A přesto často pravda nejen nevítězí, ale je pošlapávána, manipulováno s ní, schovávána pod krabice od vína a vysmíváni ti, co se za ní perou. Přijde mi, že už i sama prezidentská standarda se stala pravdě výsměchem. Ani Ádr není pošlapávání pravdy ušetřen, a štve mne, jak historii temných a zlých dnů války a jejího konce vykládají a okecávají Ti, kdo platí pomníky.
Ale to jsem trochu odbočil. Jít si za svými sny a dělat to co člověka naplňuje a co nás činí šťastnými, mnohdy stojí velké úsilí, což platí i o mé letité práci na vystavených fotkách. Někteří ale zaplatili cenu nejvyšší, a tak jsem vzpomenul i ty, kteří se ze svých cest za sny už nevrátí.
Záměrně jsem se vyhnul nějakému výraznějšímu ekologickému apelu. Nedá se ale přehlédnout, že Ádr je i mnoho turistů, problematické parkování v letní sezóně, poškozování pískovny chovem kaprů, odpady, hluk. K tomu nefunkční vztahy místních se správou CHKO či strážci rezervace, které hlavně zajímá, jestli jste si zakoupili vstupenku. Možná tyto problémy nejsou tak křiklavé a do očí bijící, jako drancování pralesů v jihovýchodní Asii kvůli produkci palmového oleje nebo zamořování moří a oceánů plasty. Ale tady u nás to začíná a v moři končí.
I moje fotografické začátky jsou spojeny se skalami. Moje tehdejší přítelkyně si vždycky na léto pro sebe zařídila nějakou zahraniční stáž a já tady zůstal v podstatě sám. Tak mne v květnu 2003 napadlo, že by nebylo špatné si cestu skalami nějak zdokumentovat. Vznikla série fotek, která si i přes obludnou technickou kvalitu v sobě uchovala krásu a radost příjemného teplého jarního dne. S kompozicí jsem už tehdy problém neměl, byl jsem velký filmový fanda a snímání scén jsem měl okoukané z kina..
V roce 2009 proběhl hodně bolestivý rozchod s bývalou přítelkyní a sám Ádr vněm hrál jakousi podivnou roli. Ona do skal se mnou jezdit nechtěla, ale jak za ní přijeli její zahraniční kamarádi, tak už si dělali selfíčka v pískovně. Rozchodem značně utrpěla má důvěra k ženám, což je věc, ze které se v podstatě dostávám dodnes, a získaná nedůvěra mi také dodnes komplikuje vztahy.
Já se rád směju. Když by nebylo humoru, srandiček a vtípků, asi bych už dávno nefotil, protože by mne neúspěchy odradily. A že takových cest, kdy to prostě nevyjde, je mnoho. A tak mezi fotkami našlo své místo i pár srandiček, aby se Ádr nebral tak vážně. S humorem jde všechno líp.
Výstava je prodejní, a pokud by jste měli o nějakou fotografii zájem, napište mi, kontakt na mne je na poslední straně katalogu. Ádr je o kráse, svobodě, fantazii, lásce, kamarádech, smíchu, radosti, snech. Užijte si ho a nejlépe uděláte, když se do skal vypravíte sami.
S úctou a úsměvem
Míra Roubínek
