Vážení návštěvníci,
myšlenka vyprávění příběhu o mých milovaných skalách a o krajině a životě kolem nich, vznikla ve stejné době, kdy jsem začínal fotit, tedy téměř před čtvrt stoletím.
Název nevystihuje úplně přesně obsah výstavy, ta zahrnuje v podstatě celé Broumovsko a také pokračování pískovcových skal v Polsku. Jedná se ale o název vycházející z mých vzpomínek z dětství – jako puberťák jsem se jezdil s kamarády koupat do tehdy uzavřené adršpašské pískovny a to nejspíše ještě těsně před rokem 1989. To bylo velké dobrodružství a prostě jsme jezdili do Ádru.
Svobodu a volnost jsem ve skalách zažíval v její nejintenzivnější podobě. Dnes ji považujeme za samozřejmost, ale vidím kolem nás nebezpečné pokusy o její omezení, často ve prospěch Ruska nebo Číny. Za doby okupace naší země právě rusákama, byl Ádr místem, kam se utíkalo mimo dosah tehdejší moci.
Jít si za svými sny a dělat to co nás naplňuje a činí šťastnými, stojí velké úsilí a někteří zaplatili cenu nejvyšší, a tak jsem vzpomenul i ty, kteří se ze svých cest už nevrátí.
Záměrně jsem se vyhnul nějakému zásadnějšímu ekologickému poselství, ale problémy Ádru nelze přehlédnout: mnoho turistů, parkování, odpady, hluk i poškozování přírody. K tomu přispívají bohužel i nepříliš funkční vztahy mezi místními a správou CHKO.
Nejsou tak výrazné jako celosvětové ekologické problémy, ale ty často začínají nebo mají příčinu právě tady u nás.
I mé fotografické začátky jsou spojené se skalami. V květnu 2003 mě napadlo si cestu zdokumentovat. Vznikla série snímků, které si i přes svojí obludnou technickou kvalitu zachovala atmosféru krásného jarního dne.
S kompozicí jsem tehdy problém neměl – inspiroval jsem se jako velký filmový fanoušek tím, co jsem okoukal v kině.
Já se rád se směju. Bez humoru bych už asi dávno nefotil, protože neúspěchy by mě odradily, a těch bylo opravdu hodně. A tak mezi fotkami našlo své místo i pár srandiček, aby se Ádr nebral tak vážně. S humorem jde všechno líp.
Ádr je svět plný krásy, svobody a fantazie. Místo, kde se potkává láska, přátelství, smích i sny.
Nechte se jím pohltit – a nejlepší bude, když ho zažijete na vlastní kůži.
Přijměte mé pozvání do světa velkých dobrodružství.
S úctou a úsměvem
Míra Roubínek